Genová terapie je nyní realita

Connerovi Curranovi byla ve 4 letech diagnostikována DMD. Ještě v roce 2015 sdělil doktor jeho matce, že momentálně neexistuje možnost, jak mu pomoci. V roce 2020 Conner stále běhá a to díky genové terapii, jejíž vývoj zabral více než 30 let. Conner byl prvním dítětem s DMD, které podstoupilo tuto léčbu. Tato léčba samozřejmě nedokáže navrátit svalové buňky, o které ho nemoc dosud připravila a tudíž má méně sil, než jeho dvojče Kyle.
Kromě Connera poté podstoupilo léčbu ještě dalších 8 chlapců s DMD. U šesti z nich po roce předčasné výsledky ukázaly zlepšení síly a svalové výdrže. Tento rok by měla začít další fáze těchto testů.
Connerovi rodiče nebyli nikdy ochotni přijmout nepříznivé vyhlídky do budoucna. A to i přesto, že jejich syn dokázal vyjít pouze 4 schody nebo to, že mu únava nedovolovala vydržet celý den ve škole.
V roce 1984 se začalo pracovat na konceptu genové terapie. Jude Samulski byl ještě jako student členem týmu na Univerzitě ve Floridě, který jako první naklonoval adeno-asociovaný virus (AAV). AAV nezpůsobuje stav nemoci a imunitní odpověď na něj je minimální, takže je to dobrý vektor pro přenos zdravých genů do svalových buněk. Jude Samulski ho přirovnal k molekulárnímu vozu FedEx (poštovní doručovatel v USA) s tím rozdílem, že doručit gen je obtížnější, než doručit poštovní balík.
Samulski přišel s nápadem „přibalit“ část genetického kódu dystrofinu do AAV. Po vpravení tohoto „AVV s nákladem“ do organizmu AAV vyhledá svalovou tkáň a zajistí tam nahrazení nefunkčního kódu pro dystrofin. Potíž je v tom, že AAV je velice malý virus a gen dystrofinu je největší lidský gen. Kapacita AAV by musela být asi 500 krát větší, aby se do něj vešel celý gen dystrofinu. Další výzvou byl fakt, že DMD postihuje triliony svalových buněk v celém těle. Samulski přirovnal náročnost této operace k výstupu na Everest, přičemž každý krok se rovnal založení základního tábora.
V roce 1999 Samulskiho „základní tábor“ zasypala lavina, neboť mladík Jesse Gelsinger zemřel na vedlejší účinky genové terapie při pokusu léčby jeho deficitu ornithin-transkarbamylázy. Další testy genové terapie byly odloženy či od nich bylo úplně upuštěno. Investoři už neměli zájem. Kdo zájem neztratil, byla Asociace muskulárních dystrofiků (https://www.mda.org/). MDA pomohla s financováním zjištění příčiny DMD a dali si za cíl vyvinout lék. MDA chtěla, aby Samulski založil společnost, která by lék vyvinula. V roce 2001 Samulski a další založili AskBio.
Samulski s jeho týmem pak dokázali vytvořit zkrácenou verzi genu pro dystrofin, která by se vešla do AAV. Testy začali provádět nejprve ve zkumavce a poté i na psech. Zjistili, že zlatí retrívři, kteří by se normálně nepostavili na zadní nohy a nedožili by se jednoho roku, mohli po aplikaci AAV běhat a skákat.
V AskBio neměli dostatek prostředků pro budoucí výzkum a tak ho v roce 2016 prodali společnosti Pfizer. V roce 2018 byl Pfizer připraven začít s testováním a taktéž i Conner Curran. Jeho rodiče neměli co ztratit a tak s experimentální léčbou souhlasili. Tři dny po podání infuze se u Connera projevily vedlejší příznaky v podobě horečky a nechutenství. Po 3 následujících týdnech byl Conner schopen vyběhnout do schodů nebo ujít více než 2 míle do obchodu. Zatím se neví, jak dlouho bude tato léčba pro Connera účinná a zda bude pro něj bezpečné v ní pokračovat.
Další společnosti mezitím pracují také na léčbě založené na genové terapii. Sarepta Therapeutics dostala od FDA povolení pro některé skupiny DMD pacientů. U několika chlapců včetně Connera došlo k dočasnému zhoršení zdravotního stavu po započetí léčby. Objevila se horečka, nevolnost, problémy s ledvinami a játry. Dva z nich skončili v nemocnici. Samulski a jeho tým si plně uvědomují vážnost těchto vedlejších účinků. Momentálně na zvířatech zjišťují, zda se jim povede negativní projevy maximálně zmírnit.
 
Zdroj

Sdílet: